Před nedávnem proběhla médii zpráva o tom, že nejstarší belgický pětadevadesátiletý nevyléčitelně nemocný atlet odešel na onen svět eutanazií. V poslední den dokonce uspořádal s přáteli večírek na rozloučenou, dal si šampaňské, bavil se… Odcházel prý zcela vyrovnaný, s dobrým pocitem pěkně prožitého života a těšil se na ráj, na manželku, kterou tam potká… Vypadá to rozumně, dokonce snad hrdinsky. Asi bychom neměli soudit duši ani motivace toho člověka. To posoudí Bůh.
Církev odmítá eutanazii především proto, že považuje lidský život za nedotknutelný. Život je něco, co dostáváme od Boha, něco, co přesahuje náš pozemský horizont, co není a nesmí být jen v našich rukách. Stejně tak jako život, tak i bolest, utrpení a umírání je něco, co nás přesahuje. Člověk v jakékoli situaci života, i v té, která se zdá být nejvíce bezvýchodnou a nehodnou žití, může nacházet smysl, může až do poslední chvíle naplnit hodiny a minuty svého pozemského života už třeba jen tím, že o lásce k životu vydá svědectví těm druhým. Křesťan může navíc své utrpení nabídnout jako spolu-vykupitelskou oběť, může je připojit ke kříži Kristovu a vědomě tak doplňovat to, co zbývá k plné míře Kristových útrap. V této perspektivě není žádná životní situace marná nebo bezcenná. Kultura, která legalizuje eutanazii, tímto krokem říká, že nerespektuje absolutní Boží autoritu nad lidským životem a ani nevidí hodnotu oběti a utrpení. Člověk bere vlastní život do svých rukou a zachází s ním, jak chce. To může mít nedozírné důsledky nejen ve vytváření mentality pohrdání člověkem, ale zejména v případech, kdy legalizace eutanazie umožní vraždit i ty, kteří si eutanazii nepřejí. U zvířat je situace poněkud odlišná. Zvířata také mohou trpět, pociťovat bolest, strach atd. Aniž bychom utrpení zvířat jakkoli snižovali, nemůžeme si být jisti tím, že mohou vnímat své utrpení jako oběť nebo modlitbu. Díky sebereflexivnímu vědomí, které zvířatům v plné míře chybí, může člověk najít pozitivní a nedocenitelné hodnoty i v tom, co je mu nepříjemné a může tyto hodnoty svobodně přijmout a proměnit v hodnoty vyššího duchovního řádu. Církev se k eutanazii zvířat nevyjadřuje. Je však proti jakémukoli zbytečnému způsobování bolesti a utrpení zvířatům. Zvířátku, které jsme si vzali do péče, s nímž spolu-trpíme a soucítíme a za něž jsme tím pádem před Bohem odpovědní, můžeme utrpení, jemuž samo nerozumí, v nevyhnutelném případě ulehčit i tím, že mu je zkrátíme. To ostatní už nechme na Pánu.

Katolický týdeník 7/2014