Kdysi dávno se psalo na hliněné destičky, pak na papyry a pergameny. My jsme zvyklí na texty psané či tištěné na papíře, avšak současná elektronická média stále více pronikají i do oblastí, kde bychom je nečekali. Čtou se knihy na tabletech, stále více lidí stráví ke své vlastní škodě většinu svého času hleděním do obrazovek počítačů, mobilů, monitorů, I-phonů a kdo ví čeho ještě. Elektronika, to je obrovský byznys, bezohledně zatěžující životní prostředí. Kupujeme stále nové a nové modely těchto zařízení, jejichž výroba stála hodně energie a ropných surovin a s jejichž likvidací si budou lámat hlavu příští generace. Tomuto trendu se nemůže vyhnout ani liturgie. Nejeden monsignore či rektor kněžského semináře se modlí breviář z obrazovky svého mobilního telefonu. Proč by tedy mešní texty nemohly být kterýmkoli knězem pronášeny také četbou z obrazovky? Závazný a podstatný je obsah, slova, která kněz při slavení mše pronáší, i když i tady se v současné době můžeme setkat s mnohými nešvary. Všechno je možné, ale ne všechno prospívá. Proto i při slavení mše by kněz měl dodržovat směrnice, zaručující důstojné slavení Eucharistie. Liturgie, to není jen četba a odříkání nějakých modliteb, to má být také umění, vkus, krása, harmonie, estetika. Všechno při liturgii má přivádět k Bohu a ukazovat na něj. Dnes se obdivujeme starým liturgickým knihám, provázeným nádhernými uměleckými výtvarnými prvky. Dokonalá propracovanost těchto knih a péče, s jakou byly vytvořeny, přece je také vyjádřením úcty k Pánu a k jeho Slovu. Misál, podobně jako bohoslužebné nádoby, to je něco, co je vyňato z profánního používání, něco, co je určeno jedině a výlučně k bohoslužbě. Kněz může mít na svém tabletu, z něhož slaví mši, nahráno spoustu jiných věcí, s liturgií absolutně nesouvisejících. Pokud by tedy kněz používáním tabletu dráždil vkus shromážděných věřících, pak ať raději používá řádný tištěný misál. Tablet si může vzít na dovolenou, když chce ušetřit nějaký ten dekagram ve svém kufru.

Katolický týdeník 25/2013